Úplné počátky publikací a prvních náznaků výuky technologie cukru sahají do období prvních desetiletí 19. století na tehdejším Královském českém stavovském technickém učilišti v Praze a jsou spojeny se jménem profesora chemie Karla Augustina Neumanna (1771–1866) a zejména profesora Karla Napoleona Ballinga (1805–1868). Na jeho práci již na Královském českém polytechnickém zemském ústavu navázal profesor František Štolba (1839–1910). Ve druhé polovině 19. století pak je výuka kvasné chemie a cukrovarnictví spojena zejména se jménem prof. Dr.h.c. Karla Preise (1846–1916), který založil a do své smrti redigoval Listy cukrovarnické.

Tak, jak se v českých zemích dařilo rozvoji cukrovarnictví, výuka technologie získávala na významu v rámci výuky technické a později i potravinářské chemie v postupných proměnách školy až k Českému vysokému učení technickému a posléze samostatné Vysoké škole chemicko-technologické v Praze v roce 1952.

Se samostatnou Katedrou technologie glycidů, posléze Katedrou chemie a technologie sacharidů, se pojí jména doc. Karla Šandery, prof. Stanislava Zelenky, prof. Jana Hampla, kteří de facto položili základy hlavním směrům, které Ústav sacharidů a cereálií v pedagogické i vědecko-výzkumné činnosti, reprezentuje.